Moje oficiální celé vyjádření k akci
TLDR: Akce byla ÚŽASNÁ! Lituju všech, co nedorazili...
Varování: tento text může obsahovat narážky na konkrétní události srazu, které můžou být pro nezúčastněné nesrozumitelné.
Slunce už dávno zapadlo, svítí měsíc. Svítí lampy, i semafory, i reklamy, takže hvězdy skoro vůbec nesvítí. Je tři čtvrti na deset večer a já jsem vystoupil z vlaku a jdu po ulici směrem domů. Sraz skončil. Tři hodiny cesty tam, tři zpátky. Půlku srazu jsem strávil ve vlaku! Ale jak praví klasik, "na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to".
Přiznávám, bál jsem se, když jsem byl na cestě do Prahy. Ono - táhnout se tam v naději, že před výstavištěm uvidím balonek a že se nakonec trefím do té správné bandy... Spadlo to ze mě na cestě z Ústí, přeplněné ECčko mě zbavilo důležitých starostí o hledání balonku a nastoupily starosti o přežití hodiny "na stojáka". A starosti o vodu, které už mi povážlivě ubylo.
Přežil jsem. Před výstaviště jsem dorazil tak, jak jsem čekal - o půl hodiny dříve. Zatracené Dráhy! Slunce nemilosrdně pražilo, tak jsem si dřepnul pod strom. Díval se směrem před vstup do areálu a čekal. Támhle jdou tři. To by mohli být oni. Tak ne, ti jdou dovnitř. Nebo tahle patra lidí? Takovou účast jsem nečekal. Ne-e, už jdou. Jen tak se stalo, že jsem přehlédl příchod té správné skupinky lidí, která se zastavila pod jiným stromem, bohužel směrem, kterým jsem se nedíval. Už mě bolí za krkem, protáhnu se. Podívej, tři lidi, za nimi pytel a batoh. A tamta šmouha - ano, balonek!
Vyndal jsem svůj, hodil batoh na záda a šel k nim. Ukazuji svůj balonek - žlutý - a ptám se: jsem tu správně? Jsi. Já jsem Happy - a napřahuje ruku. Ten nevypadá tak, jak jsem čekal... vypadá poměrně normálně. To se po chvíli změnilo, když už ho přestalo bavit balonek držet a přivázal si ho na sluneční brýle, které měl na čele (mým provázkem - ale o něm ještě bude řeč). Po chvíli přidal i druhý - na opačnou stranu. Jsem tu správně :). A postupně přichází další. Počet jsem odhadl docela přesně - ale číslo tu neuvedu.
Rozdělili jsme se do skupin a vyrazili dělat na zdravém vzduchu a v příjemné společnosti to, co jsme zatím znali jenom ze sedu (nebo lehu/kobry) před monitorem. Hurá na kameny a mramor! Těžko hledat něco, o čem nevím, jak to vypadá. Obojí je symbolizováno něčím, co do parku nepatří. Takže to může být cokoliv :). Tady je kus polystyrenu - bílého, jako mramor! A tam druhý, třetí! Vidím, že se blíží Quack. Můj batoh letí na zem a já letím za dalšími kusy polystyrenu - tedy vlastně za dalšími nalezišti mramoru. Risk se vyplatil - v tomhle jsme zvítězili.
Při hledání žuly byla větší zábava, vzhledem k tomu, že u další křižovatky byla vyskládána menší hora dlažebních kostek. Pak přišla chvíle pro lovce - donést psa v zubech se podařilo pouze Quack, kterážto potřebovala náplast na své předchozí neúspěchy při hledání šutrů. I při rybaření jsme si užili svoje - ani jediný úlovek nebyl skutečná ryba. Ale vylovili jsme žábu, jahodu a menší množství nápojů. Potom došlo konečně na balonky - kdo neměl, šel nejdřív pro vodu - a jejich nafukování. A vyhození do vzduchu a jejich chytání - v rukou Kvakynčiných se objevil sáček s mincemi, takže motivace byla veliká a vzhledem k počasí mírně rozteklá.
Balonky jsme rozdali dětem a tím skončila oficiální část akce. Sedli jsme si do stínu, popíjeli výše zmíněné nápoje a hovořili. Jako na globalu. Ještě jsme si zafarmařili a přesunuli se k různě rotujícím atrakcím. Jeden vlak už je v trapu a na druhý to mám akorát. Svižné rozloučení, poslední ohlédnutí, tak jo, ještě jedno... A vzhůru k dalším třem ubíjejícím hodinám cesty.
Město celé svítí. Reklamy, semafory, lampy... Škoda, že den má jen čtyřiadvacet hodin...
Díky, Kvakynko, Amelie a Happysapiens. Díky vám všem.Ravise, dne 18.8.2013
