Printable View
Než začneš cokoliv namítat já vím... Nahoře píšeš že dotazy, nedotazy sem ne... Ale tohle si nemohu odpustit... :-) "Zkusím to vynahradit něčím ze zákulisí." Co TÍM PROBOHA myslíš??? Notááák.... Přece mě nebudeš taky napínat... :-( Buď hodný kamaráád... Prosím Lin :o)
--Stejně-to-nikdo-nedodržuje,-přemýšlím,-že-to-zruším.-- Zrušeno.Quote:
Nahoře píšeš že dotazy, nedotazy sem ne
V neděli se tu něco objeví - tak či onak. Dřív ani mrně :pQuote:
Co TÍM PROBOHA myslíš??? Notááák.... Přece mě nebudeš taky napínat... :-( Buď hodný kamaráád... Prosím Lin :o
No přemýšlíš správným směrem... :-)
A slibuješ v neděli??? :-) Jestli ne stihne Tě trest... :-) Souhlas??? :-P
Tvořit něco pro naší "subkulturu" je dost těžké - zvlášť, když je člověk (pokud vím), jediný. Na druhou stranu, nestěžuji si. Například během vydávání komixu xkcd s názvem Time (Čas) se na příslušném vláknu fora se objevila nová časová jednotka, poezie, vtípky, díl dostal i svou wiki a dvě náboženství. Tak šílení zase nejsme (i když... :))
Dost mi u toho pomáhá klidné místo. Nejde o to, kde sedím, ale co slyším. Kavárna je prý ideální. Pokud chcete s sebou tahat jednu kapesní, doporučuji Coffitivity. Stačí zavřít oči a člověk si opravdu připadá jako v kavárně a jako opravdový spisovatel. Potřebuji snad něco víc?
Ano. Chci "realitu".
(1.2 Přežil svou smrt)Quote:
Odložila něco na pracovní desku a vrátila se k raněnému. Ravise věděl, že nadešel jeho čas. Když se nad něj naklonila, aby zkontrolovala jeho rameno - shodou okolností to dál od ní - strhl jí dolů a na krk položil nůž.
Když jsem tohle vymýšlel, vžil jsem se do "své" postavy úplně. Lehnul jsem si na postel, tak, jak bych ležel se zraněným ramenem. Pod sebe jsem schoval nůž a zavřel oči. Jako bych svou ošetřovatelku viděl. Naklání se na mě - jak bych jí nejlépe strhnul dolů? Zvládnu ji pak udržet dole a dát jí nůž na krk - doslova? Snad půl hodiny jsem ležel a tenhle kousek prožíval znovu a znovu.
Snad alespoň někteří z nás nejsou tak šílení. Nebo můžeme začít tvořit osadnické náboženství (je někdo proti? :)) a na globalu si příště zvolíme krále Damiena. A Petruška dvacátá půjde od válu. Jestli tam potkám i bratrance Theodora, klepne mě.
Ravise
A vraťme se zase zpátky do Linergiina domu. Ravise i Stoupatko leží na zemi a ten druhý už nikdy nevstane. Ačkoliv byl Ravise převážně v právu, šlo o čistou vraždu, a tak bylo nutné zbavit se těla.Quote:
Je to menší, ale akcí nabitý díl. Pak nás čeká ještě jeden, opravdu miniaturní a možná, že opustíme vesnickou éru. Ale nepředbíhejme.
Všichni zmizeli do svých domů, nebo ti odvážnější doprovázet Fatale. Ideální okamžik. S jistými obtížemi si přehodila pytel přes rameno a vydala se do lesa. Věděla o opuštěném vlčím doupěti, kam bude možné tělo odložit alespoň na nezbytnou dobu a vchod zamaskovat. Nevěděla pořádně, proč pomáhá krýt vraždu.Cosi jí našeptávalo, že to tak má být, a že když se jí nepodaří Raviseho zachránit, dopadne to velice špatně. Její úkol jí pomohl zbavit se všech "morálních" otázek.
Pokaždé, když zapraskala větvička v okolí, ztuhla. Rozhlédla se kolem, jestli jí někdo nesleduje. Po dlouhé a strachuplné cestě se dostala konečně až k jeskyni. Položila tělo jemně na zem, pohlédla do zavřených očí a v duchu se rozloučila.
"Buď sbohem, starý příteli." Není čas na slzy. Energicky začala shromažďovat větve a listí. O tomhle brlohu nikdo neví, tělo tu bude alespoň prozatím, než se všechno uklidní, v bezpečí. I když jeho zmizení se tím nevyřeší. Neměla nejmenší ponětí, jak naložit s tímhle problémem, ale rychle jí mělo být pomoženo.
Fatale už od Mortymerovy vraždy nevycházela z domu. Trvalo pár dní, než počáteční vzrušení opadlo, hlídky už se nedržely tak ostražitě a na celou událost se začalo pomalu zapomínat. Do této letargie neupadla celá vesnice. Linergie pořád nevěděla, co se Stoupatkovým tělem a Ravise, kterému stále nepovolila odchod do domácího ošetřování, nesměl o ničem vědět. I tak měl svých starostí dost, Mortymerova vražda mu snad jako jedinému nedávala spát. Jeho paměť už byla několikrát pozměněna, ale z jeho povahy a instinktů přežilo úplně všechno. A i ze vzpomínek toho přežilo víc, než Linergie myslela, a mnohem víc, než doufala.
Nikdo ostatní se o Stoupatkův osud nezajímal. Na jednu stranu to bylo pochopitelné, byl vyhlášený svou trpělivostí při lovu a často se nehnul z místa i několik dní. Ale ani o Mortymerovu smrt se nestaralo víc myslí, než jedna, ta Raviseho. A to přestože i ostatním mohlo jít o uhájení svých životů. Muži přistupovali k hlídkové povinnosti více či méně laxně a ani šetření královské stráže nepřineslo byť jediný paprsek světla.
Čas pomalu plynul dál a Fatale se začala objevovat u oken. Nejdříve jednou, dvakrát, jakoby náhodou. Ale čím dál, tím víc. A potom přišel ten zlom, kdy poprvé otevřela dveře a dala se do řeči s kolemjdoucími. Strach jí postupně úplně opustil.
Den na to už ze svého domu vyšla pár kroků ze dveří. Slunce ji oslnilo a ona si před ním zakryla pobledlou tvář rukou. Nebyla jediná. I Ravise se podle Linergie zotavil již natolik, aby mohl vstát z postele. Šel po návsi pomalým krokem pod starostlivým dohledem své ošetřovatelky. Ztěžka, ale nesmírně rád pokládal nohu za nohou a vychutnával si pocit volného pohybu, přihmuřuje přitom oči před oslnivými slunečními paprsky..
Pohlédl na Fatale a uvědomil si další kousek své paměti. Další vzpomínka, uložená v nevědomí se přesunula a Linergiino snažení bylo o další kousíček zbytečné.
"Jsem rád, že už zase stojíš na nohou," prozradil nevědomky Linergii nabylou vzpomínku.
"Pořád se trochu bojím. Ale lidi ve vesnici jsou tak obětaví," usmála se, "když jde o důležitou věc," pronesla v přímém rozporu s tím, co sama zažila.
Oba dva, zabráni do hovoru, přehlédli přichod zamaskovaného člověka, Šel pomalu, s hlavou skloněnou, přímo kolem Raviseho a Fatale. Nenápadný pohyba a obezřetné chování ukazovalo na velice závažný úkol. Rychlý krok a znak na zápěstí - to je někdo ze sekty, která má na svědomí Mortymerův život! Přišli snad zabít někoho dalšího? Asi ano - v jeho ruce se leskne nůž. Nebo spíš - v její? Ruka je spíše drobná, a z pod kápě sem tam vidět delší vlas.
První si vetřelce všiml Ravise. Na okamžik se zarazil, ale ihned navázal na přetrženou větu a jen pár gesty upozornil ostatní na postavu v kápi. Ta zřejmě poznala, že je prozrazena. Její krok přešel v běh a jen tak-tak, že se trefila do dveří, když proběhla kolem Fatalina domu. Nožem na ně přišpendlila jakýsi pergamen se třemi skvrnami. Třemi kapkami krve! Nyní již zřejmě bezbranná utíkala rychle pryč, do bezpečí lesa. A hned za ní Fatale s Ravisem, následováni Linergií.
"Ravise, vrať se! Ještě není čas, abys mohl takhle běhat!"
"Mortymer, vrah, Fatale, varování," supěl Ravise, "chytit!"
Tenhle kratičký rozhovor byl pro jeho pronásledování osudný. Jak se soustředil na mluvevní a na svůj cíl, mizející v křovinách, přehlédl kořen starého, statného smrku a ve vteřině byl rozpláclý na zemi. Úlekem na okamžik strnul, a ten jediný okamžik rozhodnul. Už se nestačil zvednout a dát se zase do běhu. Linergie k němu hbitě přiskočila a chytila ho za ruce.
"Ne, je to příliš nebezpečné! Zvlášť ve tvém stavu!"
A tak mohl Ravise jen sledovat, kterak obě postavy mizí v dálce mezi stromy. Nezbylo mu než se vrátit a cestou si vyslechnout kázáníčko od Linergie.
Pokračování - časem :)
Fatale se do večera nevrátila. Kdo ví, jestli jí tajemná osoba dokázala uniknout nebo jestli došlo k boji, a kdo z něj vyšel vítězně. A překvapivě - ani tohle nevyburcovalo osazenstvo vesnice. Tedy kromě jednoho muže. Když se smrákalo, odešel z vesnice jen s malým batohem na zádech. Nikdo se o to nestaral víc, příští ráno přineslo více vzrušující události.Quote:
Nakonec tak krátký není. Čtěte pečlivě, jsme na konci jedné éry. Kdo ví, kam se příběh vyvine.
S východem slunce dorazila královská stráž. Ne dva či čtyři strážci, jak bylo jindy zvykem, ale hned celých šestnáct, po zuby ozbrojených a nevrlých strážců. Postavili se ke všem cestám z vesnice a dva vešli na náměstí.
"Jsme tu kvůli tomu incidentu ze včerejška. Hledáme tři lidi - Raviseho, Fatale a Linergii."
V davu to zašumělo. Tu a tam se ozvaly hlasy.
"Fatale byste tu hledali marně. Včera zmizela, když utíkala za kýmsi v kápi," řekl nahlas někdo z davu.
"Ravise, Linergie?" Stráže na nepřítomnost Fatale viditelně nereagovaly.
"Tamten dům." Strážím se přeci jen neodporovalo, i když byla cítit nevole k jejich přítomnosti. Nebylo to nepochopitelné, zvlášť poté, co nedokázali objasnit Mortymerovu smrt.
Oba dva došli k zmíněnému domu a jeden z nich zabušil pěstí na dveře.
"Ravise, Linergie, jste předvoláni k výslechu. Jdeme."
Zevnitř se nejprve ozvalo zaklení, poté zívnutí a ve dveřích se objevila Linergiina hlava.
"Kam jdeme?"
"Do královského města, k soudu."
"Nepřipadá v úvahu. Kdyby šlo jenom o mě, tak půjdu, ale Ravise by tu cestu nemusel vydržet."
"Nemusel vydržet?"
"Byl těžce zraněn. Nemůžu to po něm chtít."
"To je v pořádku, pánové, já to zvládnu. Jen to bude asi chvíli trvat."
Linergie pohlédla na Raviseho, poté na stráže a pak protočila oči v sloup. Mám já to zapotřebí, mumlala si pro sebe, ale neodporovala. Strážím se přeci jen neodporuje.
Vyšli ven a stráže je ihned rozdělili a obklopili. Poté je vyvedli z vesnice. Nedovolili jim mluvit, rozhlížet se, nic. Mohli jenom jít a doufat, že jde opravdu jen o svědecké podání vysvětlení, ať už k čemukoliv. Ani s přestávkou se nedalo s největší pravděpodobností počítat, ale Linergii bylo útěchou alespoň to, že na Raviseho vidí a může svým krokem, byť jen trochu, regulovat rychlost, kterou jdou. Ve městě minuli budovu soudu a šli až k paláci. Ani pro jednoho to nebyl příjemný pocit. Pod palácem bylo místo, o němž se zmiňovaly jen legendy jako o nejstrašnějším místě v celé zemi. Naštěstí se nevydali směrem dolů, ale naopak nahoru, tam, kde úřadovali ti, kdo o zemi skutečně rozhodovali.
A setkali se s tím nejvyšším z nich. Přímo s královnou Petruškou.
"Nechte nás tu o samotě," požádala stráže, hned, co vešli a předali eskortované. Královně se neodporovalo, jakkoliv se jim její příkaz zdál divný. Jeden za druhým poslušně odešli a když klaply i druhé dveře, královna se rozhovořila.
"Nechte těch zbytečných poct, na to nemáme čas. Pojďte dál, drahý plukovníku," pronesla poté zdánlivě ke stěně. Ta se rozevřela a do místnosti vešel muž.
Mohlo mu být tak pětačtyřicet a už oslovení samo prozradilo, že je to voják.
"Ravise, Linergie, dostalo se ke mě, že jste viděli tu maskovanou osobu, co podle mých zdrojů zabila jednoho člověka z vaší vesnice a pokusila se zabít i druhého."
"Ano, výsosti. A možná, že Fatale skutečně zabila."
"Myslela jsem si to. Neví se o ní nic, že ano?"
"Máte pravdu, výsosti."
Královna jakoby unaveně pokývala hlavou. "Věc se má tak, že tahle sekta začíná po celém království vraždit lidi a celou zemi uvrhá do víru chaosu. Takže je nutné, aby byli smeteni z tohoto světa. Není lehké vydat jim na pospas další lidi, a proto vás chci požádat, abyste podstoupili výcvik tajné služby a něco s tím udělali. Víte, kde začít. Je to moc důležité."
Oboum dvoum se ve tváři zračil úžas a strach. Nechtělo se jim riskovat vlastní životy v akci, která nemusí nikdy vyjít najevo a tím spíš skončí neúspěšně.
"V případě, že odmítnete, budu vás muset dát pod zámek. Ravise, tebe odsoudíme za dezerci a Linergii za čarodejnictví.
Úžas a strach nabral na síle. Ví snad královna, co jsem udělal? Jak se dopátrala pravdy? Otázky jim vířily v mysli a ani jeden nebyl schopen slova.
"Nebude nikdo, kdo by se odvážil bojovat za pravdu."
Bylo skoro slyšet, kterak padají dva velké balvany na zem. Samozřejmě, smyšlené obvinění, které je tak běžné, že mu všichni uvěří.
"Dám vám na rozmyšlenou den. Stráže vás odvedou zpátky do vesnice a zůstanou tam do zítra."
Královna byla viditelně zoufalá. Něco takového by jindy nebyla schopná udělat.
"Jestli se rozhodnete královninu nabídku přijmout, zajděte za některým ze strážců a přiznejte se k vraždě. Oni vás přivedou do vězení a od tamtud vás dostane někdo z našich lidí. Dostanete výcvik a výstroj a začnete pátrat po té osobě, kterou jste viděli včera," promluvil poprvé plukovník od tajné služby. Jeho hlas byl rozhodný, byl si vědom, že zítra oba nejspíš přijdou.
Na hlavní stránce visí oznámení o soutěžích, které se konají při příležitosti tzv. Helouínu. Skutečnost, že se sem pro větší výdělky zavádí cizí svátek (původem anglosaský), nechám být. Nakonec, všechny servery by měly mít stejné podmínky. Takže se vyřezávají dýně a dělají golemové. Proti nutnosti "fyzičnosti" výrobku nic nemám. Ale vyhnul bych se pojmenování "soutěže pro umělce", neboť umění není jen malování a vyrábění věcí.Quote:
Dlouho jsem přemýšlel, jestli to sem vůbec mám psát. Je mi jasné, že se to z jedné strany dá vzít jako obyčejný "hejt". Ale nakonec jsem si to neodpustil... Poslyšte tedy krátké zamyšlení o umění.
Chápu, umění slov se neprodává tak lehce. I přes to se v dalším díle vyjádřím ke golemovi, dýním, sběratelským předmětům a vůbec novinkám ve hře. Je to můj názor, tak to je. BB můžou určovat pravidla, ale ne názory. Jestli Vás to, drazí "barevní", zvedne ze židle, splnil jsem svůj úkol. Jsem si vědom toho, že vlákno mi může být smazáno nebo uzamčeno. Tím se ale jenom potvrdí to, co už delší dobu koluje globalem. Rozhodnutí je na vás.
A kafe piješ ? Co čaj ? Taky ? Jakto ? Dyť to není dostatečně České pro Tebe ne ? :D Puritánství je děsná nemoc.
Kafe nepiju, čaj vyjímečně. A to tak, že cíleně nečeský. Je pro mě tou "trochou exotiky". Taky nesnáším Santu Klauze a velikonočního zajíčka.
Ale to, na co poukazuji je komercionalizace svátků. To, že sem zavlečou svátek, aby se na něm vydělávalo. A že hry tohle (i když možná nepřímo) podporují.
Zítra strávím asi tak šest hodin ve vlaku. To, co není dobré pro sedací část těla by mělo být dobré pro spisovatelské sklony. Když mi ovšem nebude nikdo koukat přes rameno. Takže myslím, že další díl můžete očekávat do konce tohoto týdne. R